Formativní hodnocení je proces, který asi nikdy neskončí

8. 2. 2021 Novinky
Formativní hodnocení je proces, který asi nikdy neskončí

V rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř, funguje osmnáct skupin formativního hodnocení, které se schází na devíti základních školách ve čtyřech krajích České republiky. Skupiny nabízí pedagogům z okolních škol kolegiální podporu při zavádění formativního hodnocení do jejich praxe.

S Milanem Khasem, lídrem skupiny formativního hodnocení pro 2. stupeň v CKP ZŠ Staňkov, kde učí informatiku a hudební výchovu, jsme se zaměřili na téma formativního hodnocení.

Běžně se na školách používá sumativní hodnocení, mělo by ministerstvo formativní hodnocení nastavit povinně? „Určitě bych podobné nastavení uvítal. Jedním dechem ale musím říct, že si to nedovedu v praxi dost dobře představit,“ popisuje Milan Khas a pokračuje: „Něco takového se podle mě nedá plošně nařídit. Pokud není učitel pro formativní hodnocení vnitřně nastaven, není přesvědčený o jeho pozitivním dopadu, který přináší jak učiteli, tak žákovi, nemá smysl jej do ničeho nutit. Napáchá to více škody než užitku.“

„V současné době, kdy se učí distančně, mně hodně pomáhá Google Classroom, kde mohu zadat cíl hodiny, kritéria úspěšné práce, komentovat práce žáků, dávat neustálou, rychlou, popisnou a pozitivní slovní zpětnou vazbu,“ popisuje Khas formativní hodnocení v praxi na 2. stupni ZŠ. „Pokud se mi ale podaří stanovit správně cíl, nastavit přesně kritéria, nemusím práce žáků ani hodnotit já. Mnoho žáků už si dokáže svoji práci ohodnotit samo. Včetně toho, v čem jsou si jistí a toho, kde mají ještě rezervu. Obecně ale mohu říci, že je velmi poznat, s jakým vkladem přijdou žáci vybaveni z prvního stupně. Jaké mají návyky, zda pro ně vzdělání není jen honba za známkami,“ dodává.

Známky jsou samostatné téma. „Proti známkování vůbec nic nemám,“ říká Khas. Avšak pokračuje s vysvětlením dále: „Mám ale spoustu výhrad proti známkovačům, kteří známkují (záměrně nepoužívám slovo hodnotí, protože se o hodnocení nejedná) snad vše, co se v průběhu procesu vzdělávání známkovat dá. Dokonce jsem už zaslechl i termín motivační pětka. Za kvalitně odvedenou práci dát žákovi jedničku? Proč ne! Stejně tak na konci tématu, při souhrnu hodnotit sumativně? Proč ne! Když následuje i nějaká další zpětná vazba, aby žák opravdu věděl, jak si vede? Proč ne! Ale dávat žákovi neustále za 4, za 5, když se učí něco nového? Myslím, že tím lásku k předmětu a vzdělávání nezíská.“

V otázce připravenosti absolventů pedagogických fakult v rámci tématu formativního hodnocení je Khas pozitivní: „Mohu situaci hodnotit pouze z pohledu školy, na které působím a bývám příjemně překvapený. Nejen, že jsou připraveni z pohledu formativního hodnocení, ale jsou také velmi aktivní co se dalšího vzdělávání a sebezdokonalování týká. Myslím si, že za posledních pár let v tomto směru udělaly fakulty velký posun.“ Podle Khase je formativní hodnocení nikdy nekončící proces: „Stále mám pochyby, zda stanovuji správně cíl, zda jsou jasná a zřetelná kritéria, zda zpětná vazba, kterou žáci dostanou, je může někam posunout a stále mám vlastně více otázek než odpovědí. Ale to je asi v pořádku. Vlastně bych ani nechtěl dospět do situace, kdybych si řekl, že teď už vím vše.“

Převzato z formativne.cz.