Brexit bude pro Británii propad, dlouhodobě ale může mít oproti regulované EU výhodu, říká exšéf ČEZ a současný student Cambridge Martin Roman (Hospodářské noviny)

Velká Británie zažívá rozkol, jaký nepoznala po dlouhá desetiletí. Celá země se pře o to, jak zajistit co možná nejméně bolestivý odchod země z Evropské unie. Tichým pozorovatelem brexitového šílenství je i jeden z významných českých byznysmenů, někdejší mocný šéf firmy ČEZ Martin Roman. Teď v roli studenta. Už v letech 2014 a 2015 studoval na University College London program zaměřený na efektivní vzdělávání. Loni v září se po třech letech do Anglie vrátil. Na elitní univerzitě v Cambridgi byl Roman pro změnu přijat k dvouletému magisterskému studiu zaměřenému na investice do nemovitostí. Jak říká v rozhovoru, který se uskutečnil přes Skype, tématu brexitu se nyní nikde v monarchii nelze vyhnout.

HN: Našel jste po třech letech jinou Velkou Británii, než jaká byla během vašeho prvního studia?

Našel jsem ji trochu jinou, ale ne zásadně jinou. Pro mě je to pořád země s obrovským demokratickým základem, s mnohasetletou ústavní tradicí. Úcta k demokracii je ve společnosti hluboce zakořeněna a myslím si, že brexit to nedokáže úplně posunout. Sleduji ovšem, že vystoupení z Evropské unie je téma, které ve všech společenských diskusích zcela převládá. A také téma, které společnost rozděluje jako žádné jiné.

HN: Jak moc to poznamenává chod univerzity?

Studijní skupina, do níž patřím, je hodně internacionální. Je nás devatenáct s věkovým průměrem 28 let, z toho polovina Britů, ta druhá hlavně z Asie. Ve škole se o brexitu tolik nebavíme, ale mimo studium se tomu nelze vyhnout.

Mimochodem, ve svém okolí jsem ještě neviděl, že by se dva Britové o brexitu vysloveně hádali. Oni jsou k sobě extrémně slušní, alespoň ti vzdělaní. Já je slyšel vést nekonečné debaty, co se teď stane, co udělá Theresa Mayová, co Jeremy Corbyn, ale hádky vnímají jako trochu nepatřičné. Nemusíte se ani nikoho přímo ptát, zda podporuje, či nepodporuje brexit, už z jejich názorů velmi brzy poznáte, kdo jaký zaujímá postoj. Řekl bych, že u mých britských spolužáků je to tak půl na půl.

HN: A co profesorský sbor?

Tam je to jednoznačné. Všichni učitelé na naší univerzitě jsou proti brexitu. Je to dáno tím, že mezi nimi zcela jednoznačně převažuje levicová orientace, určitě více, než jaká je situace mezi učiteli v Česku. Jsou levicoví a hodně proevropsky orientovaní, také otevření vůči migraci.

HN: Vy se pohybujete i v britském investorském prostředí. Tam vládnou jiné poměry?

V investorském prostředí vidím hlavně věkové rozdělení. Starší lidé, kteří zažili válku − nebo spíše jejich rodiče zažili válku −, mají v sobě takovou tu národní hrdost. Říkají, heleďte, Británie dvakrát ve válce zachránila Evropu, dokázala úspěšně čelit daleko těžším zkouškám, nějaký brexit zvládne levou zadní. Mladší lidé jsou spíše pro setrvání v EU. Pro mě je také velmi zajímavé, jak jsou rozdělena média. Já čtu pravidelně Daily Telegraph a Guardian. První je jednoznačně pro brexit, druhý jednoznačně proti. Ve škole nás učí, že i když má druhý člověk nějaký jiný názor, měli bychom vždycky zkusit najít i argument v jeho prospěch. V těch novinách ale vidím, že se o to už ani nikdo nesnaží.

HN: Lze onu vyhrocenou atmosféru Čechům k něčemu připodobnit? Co třeba dělení Československa?

Mně bylo 24 let, když se rozdělila federace, a já si fakt nevzpomínám, že by tomu předcházely podobné vášnivé debaty nebo že by společnost byla rozdělena téměř půl na půl. Možná se to ale trochu blíží tomu, jak českou společnost dokážou rozdělit prezidentské volby.

HN: Jak se s touto zkušeností díváte na referendum? Má opodstatnění při řešení politických sporů?

Roli referenda v tomto směru vnímám negativně. Brexit je přesně tím varováním, jak lze referendum snadno zneužít. Když vidíte britské autobusy polepené slogany o tom, že 350 milionů liber týdně, které platíme byrokratům v Bruselu, dáme našim sestřičkám, tak s tím je asi těžké se neztotožnit. Běžný Brit ale prostě nemůže mít nějaký komplexnější nadhled, nemůže si dělat nezávislé analýzy o dopadech brexitu. To mají dělat profesionální politici. Lidé by měli v referendech rozhodovat o tom, čemu bezpochyby rozumí − zda má jejich město utratit peníze za fotbalový stadion, nebo za divadlo. Rozhodovat v referendu o mezinárodních smlouvách není dobrý nápad. Při hlasování tušilo minimum lidí, jaký může mít brexit dopad.

Martin Roman, investor, bývalý šéf skupiny ČEZ Autor / zdroj: Tomáš Nosil

HN: Dokážete jako byznysmen odhadnout, zda je Británie ten očekávaný hospodářský pokles schopna rychle nahradit novými obchodními příležitostmi mimo EU?

Krátkodobě a patrně i střednědobě to bude pro Brity znamenat jistě propad. Výpadek evropského trhu nelze tak jednoduše nahradit. Evropská unie je pro Velkou Británii s velkým odstupem největším partnerem. Ale bude-li Evropa pokračovat se stále většími regulacemi a s tou neutuchající potřebou chránit všechny proti všem a všemu, je docela možné, že Británie ztrátu dokáže relativně rychle smazat. Pokud si v ekonomice zachová liberálnější přístup, může získat velkou konkurenční výhodu.

HN: Jak jste vnímal dosavadní jednání mezi Británii a zbytkem EU ohledně „rozvodové smlouvy“?

Přijde mi, že na straně Evropské unie převládly hlavně emoce, možná strach z odchodů dalších členských států. A proto až příliš tlačila na pilu. Vidím, že dnes třeba Irové dodatečně zjišťují, že případný odchod bez dohody nejvíce postihne právě Irsko. Při vyjednávání podmínek odchodu byli extrémně tvrdí a střelili se do vlastní nohy. Bohužel ani my Češi jsme podle mě nezvolili optimální strategii. Přitom jsme mezi těmi třemi nebo čtyřmi zeměmi, které případný tvrdý brexit postihne nejvíce, kvůli velké závislosti na automobilovém průmyslu.

HN: Čekal jste jiný přístup naší vlády?

Já bych čekal, že právě Česko nebo Slovensko budou v Evropské unii daleko více lobbovat za racionální přístup. Že budou tlačit na vyjednávací tým, aby se snažil najít dohodu a nechtěl vyhrát deset nula. Nevím nic o tom, že by zástupci naší diplomacie tlačili ve směru − neblázněte, takovouto dohodu nemohou Britové nikdy podepsat, skončí to odchodem bez dohody, který nás všechny poškodí. Já mám v Británii spoustu přátel, mnozí z nich se točí kolem politiky, především té konzervativní, kolem vládní strany, a ti mi říkali už dopředu: Takhle vyjednanou dohodu podepsat nelze. To jsme v té unii mohli klidně zůstat a měli bychom alespoň nějaká práva. S touhle dohodou budeme jen platit, zůstanou nám všechny povinnosti, ale práva nebudeme mít žádná.

HN: Ve hře je stále více scénářů, nadále se řeší palčivý problém takzvané irské pojistky. Myslíte, že je ještě možné brexit zvrátit, třeba druhým referendem?

K té slušnosti Britů patří i to, že ctí pravidla. A ve chvíli, kdy národ už v referendu jednou rozhodl − přičemž je známo, že třeba premiérka Mayová byla pro setrvání −, nikdo si nedovolí nerespektovat vůli lidu. Jejich úcta k pravidlům a úcta k demokracii jsou u nás téměř nepředstavitelné. Druhé referendum nepředpokládám, ačkoliv lidé, kteří jsou Mayové blízko, mi také říkají, že ona brexit bez dohody nepřipouští. Byl by to pro ekonomiku velký šok, který nehodlá akceptovat.

HN: Co budete s rodinou dělat po 29. březnu, kdy má k brexitu dojít? Mohou nastat velké dopravní problémy.

Ten den začínají školní prázdniny, měli jsme původně naplánovánu cestu do Čech, ale řekli jsme si, že ji raději odložíme. Pojedeme na dovolenou do Skotska.

Martin Roman, investor, bývalý šéf skupiny ČEZ Autor / zdroj: Tomáš Nosil

HN: Ubude po brexitu českých studentů v Británii?

Časem se to určitě projeví. Díky tomu, že jsme v EU, platí naši studenti nižší cenu. Roční studium na britské univerzitě stojí Brita a člena EU asi devět tisíc liber, ostatní cizinci platí 22 nebo 24 tisíc liber. To je zásadní rozdíl, který se musí projevit. V tom já vidím velkou ztrátu. Navíc jde o to, že Británie dosud poskytuje studentům z Česka půjčky. Nejenže tedy mají daleko levnější studium než třeba studenti z Číny, ještě dostávají půjčky, které splácí jenom v případě, že nadprůměrně vydělávají. Když Británie odejde z EU za podmínek, které bude považovat za nespravedlivé, sotva bude mít motivaci pokračovat v podpoře našich studentů.

HN: O co tím přijdeme?

Britské školství, střední i vysoké, je v Evropě zdaleka nejlepší. A to já vidím i jako jednu z výhod, proč Británie může mimo EU uspět. Oni mají více špičkových univerzit než zbytek Evropské unie dohromady. A ačkoliv Británie nebude v EU, nezmění se například nic na tom, že angličtina zůstane dominantním dorozumívacím jazykem v celé Evropě. Kdybych byl já na místě evropských vyjednávačů, tak bych chtěl, aby se Británie zavázala zvýhodnění pro studenty z EU udržet. Přišlo by mi to smysluplnější než zbytečně tvrdé postoje v jiných oblastech.

HN: Když v Cambridgi studujete investice do nemovitostí, jak vidíte budoucnost Británie v této oblasti?

Vrchol cen britských nemovitostí byl někdy kolem roku 2015, od té doby poměrně významně zlevnily. Když to tedy poměřujeme v jiné měně, než je libra, která se propadla. Ceny nemovitostí v centru Londýna poklesly o 17 procent. Musíme ale také brát v úvahu, že Londýn byl s obrovským odstupem nejdražší evropské město. I po tom zlevnění zůstávají ceny zhruba na čtyřnásobku cen Prahy.

HN: Doporučil byste teď někomu, aby si třeba koupil v Londýně byt?

Lidem, kteří neholdují hazardu, bych to nedoporučoval. Raději počkat. Ten trh se hodně utlumil, do nemovitostí tam nyní investují třeba Číňané, kteří věří, že Londýn zůstane finančním centrem světa.

HN: Vedle studia ve Velké Británii sám investujete do nemovitostí v Česku. V České republice se navíc angažujete v elitních školách PORG a Nový PORG. Může brexit nějak ovlivnit vaše další plány?

Mé studium je dvouleté, na tom se nic nezmění. A souvisí právě s tím, že s mou ženou investujeme do nemovitostí. Já jsem i dnes každý měsíc v Čechách, aktivně se účastním řízení našich škol a vydávám také knížky pro učitele. Jako velký deficit, proč je naše školství méně efektivní než britské, vidím to, že britští učitelé mají k ruce velké množství skvělých pomůcek, knih, které jsou v Česku těžko dostupné. A tak se snažím ty nejlepší nechat přeložit, kupuji autorská práva a prodávám je ve spolupráci s firmou Edulab neziskově za třetinové ceny, než by stály v Británii. Věřím, že to má smysl.

Martin Roman, investor, bývalý šéf skupiny ČEZ Autor / zdroj: Tomáš Nosil

HN: Chcete tu svou britskou zkušenost do Česka přenést i jinak?

Na gymnáziu Nový PORG v Praze jsme rozjeli systém vzdělávání učitelů, což je něco, co je běžné na každé britské škole. Pět dní v roce jsou děti doma, učitelé jsou ve škole a sami se aktivně vzdělávají. Zkoušejí moderní učební postupy, debatují, jak udělat některé věci efektivněji. Na PORG se nám to velmi osvědčilo a rád bych nyní tento systém zprostředkoval i učitelům státních škol. Od letošního září bych chtěl společně s Edulabem rozjet vzdělávání na bázi pravidelných měsíčních krátkých workshopů, podle metodiky největších britských kapacit v oboru. Každý učitel ze státní školy by měl mít možnost se na ten workshop přihlásit.

HN: Brzy budete slavit padesátiny. Proč jste se vlastně v tomto pokročilejším věku pustil do studia? Co vám to přináší?

Obrovským způsobem mě to obohatilo a myslím, že to posunulo i naše školy o velký kus dopředu. Většina změn, které jsme v minulém období na PORG zavedli, byla inspirována právě mým studiem na University College London a komunikací s mými spolužáky a učiteli. Ta škola provádí v oboru efektivního vzdělávání nejvíce výzkumu na světě.

Bylo to ale i osobně osvěžující. Jste s mladými lidmi, kteří řeší úplně jiné problémy, přitom jsou neuvěřitelně motivovaní. Před koncem hodiny se všichni dívají na hodinky, ale ne kdy už to skončí, naopak, aby to náhodou neskončilo dříve. To se u nás nevidí.

Studium mě hrozně bavilo, tak jsem si řekl, že bych na to rád navázal. Ve stejném oboru bych už musel jít vyloženě směrem vědy, na program Ph.D., což jsem nechtěl. Vybral jsem si tedy to, co je mému podnikání blízké − program real estate investment. A na škole, o níž jsem vždycky snil. K mému překvapení projevili v Cambridgi smysl pro humor a tu šanci jsem ve svém zralém věku dostal.

Zdroj: ihned.cz