Jak moc se týká syndrom vyhoření učitelů a učitelek mateřských škol?

Vyhoření je označení, kterému na pocitové úrovni všichni dobře rozumíme. Syndrom vyhoření představuje subjektivní pocit dlouhodobé pracovní nepohody, který se vyznačuje totálním nedostatkem energie a zájmu. Rozvinutý syndrom vyhoření se projevuje vyčerpáním, odcizeností, cynismem a sníženou výkonností. Je jasné, že být vyhořelý/á znamená například nemít energii, zápal, chuť či zájem. S takovými pocity nemůžeme cítit z práce uspokojení, což se projeví jednak v tom, že se snažíme trávit naší prací co nejméně času, vyhýbáme se jakýmkoliv úkolům nad nutné minimum povinností, nečekané události nás nepříjemně vykolejí, nejsme otevření uvažovat o zlepšování svých postupů, v kontaktu s dětmi, rodiči i kolegyněmi jsme netrpěliví…

Aby podpora vyučujících mohla být skutečně účinná, je důležité nejprve vědět, v jaké míře se učitelské vyhoření na školách vyskytuje a s jakými faktory souvisí. Proto EDUkační LABoratoř ve spolupráci s Katedrou psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy realizovaly na jaře letošního roku výzkum učitelského vyhoření v mateřských školách.  Nástrojem byl obsáhlý dotazník zahrnující několik standardizovaných testů mapující syndrom vyhoření, copingové strategie a učitelskou self-efficacy, dále velké množství položek mapujících osobní a profesní charakteristiky, které mohou vznik vyhoření vysvětlit. Přestože byl dotazník časově velmi náročný, svědčí vysoký počet zúčastněných učitelek a učitelů o tom, že je téma učitelského vyhoření oslovilo.

Celkem dotazník vyplnilo 868 učitelek a učitelů mateřských škol ze všech krajů České republiky. Převažovali vyučující z mateřských škol zřizovaných obcemi, ale zúčastnili se také vyučujících ze soukromých mateřských škol, ze škol zřizovaných kraji, církví i vysokými školami.

Věková struktura zúčastněných učitelek a učitelů byla velice pestrá. Věk se pohyboval mezi 20 a 72 lety a průměrný věk byl 45,7 let. Širokému rozložení věku odpovídala i struktura podle délky pedagogické praxe, která se pohybovala od 1 roku do 46 let a její průměrná hodnota byla 22,6 let.

Stres a spokojenost

Pokud zažíváme v určité oblasti vysokou nespokojenost, obvykle to souvisí se stresem. Buď je nepřiměřeně vysoký stres důvodem, proč začneme nespokojenost pociťovat, nebo nás prvotní nespokojenost vede k tomu, že nás úkoly spadající do dané oblasti stresují. V dotazníku jsme proto zjišťovali, zda vyučující cítí spokojenost v 18 různých oblastech, které tvoří přirozenou součást jejich profese. Výčet oblastí je uveden v grafu 1, který zároveň ukazuje podíl učitelek a učitelů, kteří uvedli, že jsou v dané oblasti velmi či spíše spokojeni.

Graf 1: Míra spokojenosti s jednotlivými profesními oblastmi

Celkově se vyučující cítí ve své profesi spíše spokojení. Mezi oblastmi s nejnižší spokojeností převažují ty, které souvisí s řízením resortu a nejsou tedy na úrovni konkrétních vyučujících a škol ovlivnitelné. Výjimku pak tvoří oblast „chování dětí“, s níž je spokojeno 56 % učitelek a učitelů. Jelikož v ostatních oblastech je spokojenost zhruba 75% a vyšší, lze tuto oblast považovat za spíše kriticky hodnocenou. Přitom ale přímá práce s dětmi představuje těžiště a podstatu učitelství.  Pokud je téměř polovina učitelek a učitelů nespokojena s chováním dětí, může to pro ně přinášet na každodenní bázi prožitky stresu. Spokojenost s chováním dětí, ani celková profesní spokojenost nesouvisí s délkou praxe, ani s dalšími charakteristikami. Má ale silnou souvislost s pocity dlouhodobého stresu a pocitem ohrožení syndromem vyhoření.

Stres a vyhoření

Dotazník zjišťoval míru stresu a vyhoření dvěma způsoby. Prvním bylo přímé dotázání na stres a vyhoření. Položili jsme vyučujícím jednak otázku „Cítíte se dlouhodobě v pracovním stresu?“, na kterou 62 % vyučujících odpovědělo kladně. Mírná souvislost byla prokázána s délkou praxe – čím delší praxi učitelky mají, tím častěji se cítí ve stresu a silnější souvislost byla zjištěna s celkovou profesní spokojeností – čím méně se učitelky cítí spokojené, tím častěji jsou ve stresu.

Dále jsme položili vyučujícím otázku „Domníváte se, že jste ohrožena syndromem vyhoření?“. Na ni dalo 47 % učitelek a učitelů kladnou odpověď. I zde byla zjištěna slabší souvislost s délkou praxe a s profesní spokojeností. Kromě toho ale 61 vyučujících (7 %) nedokázalo na otázku odpovědět, a to zřejmě proto, že si nejsou jistí význam pojmu vyhoření. Protože se jedná o velké riziko učitelské profese, je důležité, aby si byli všichni učitelé a učitelky vědomi jeho existence, dokázali rozpoznat jeho příznaky a rozuměli postupům, kterými se mohou vzniku vyhoření bránit. I proto je velmi důležité, že tento první výzkum učitelského vyhoření v mateřských školách proběhl, protože na základě jeho výsledků může být informování vyučujících a jejich podpora v odolávání stresu účinnější.

Vedle přímých otázek na pocity jsme vyučující požádali také o vyplnění Shirom-Melamedovy škály vyhoření. Jedná se o nástroj, který obsahuje 14 tvrzení týkající se pocitů, kterým vyučující ve své práci čelili v průběhu posledního měsíce. Jedná se o projevy, které patří do definice vyhoření. Jednotlivá tvrzení jsou uvedena v grafu 2. U každého tvrzení vyučující posuzovali, jak často dané pocity zažívali – od „nikdy nebo téměř nikdy“ po „vždy nebo téměř vždy“. Graf ukazuje průměrné odpovědi na uvedené sedmibodové škále. Čím vyšší je hodnota, tím častěji vyučující daný pocit v posledních 30 dnech zažívali. Nejčastější byla zkušenost s pocity silné únavy.

Graf 2: Frekvence projevů vyhoření (průměrná hodnota)

Celkový výsledek v Shirom-Melamedově škále vyhoření ukázal, že učitelky a učitelé v MŠ zažívají mírné projevy vyhoření. Podle celkového skóru ve škále vyhoření jsme vyučující rozdělili do tří skupin:

1) u 21 % nebyly přítomné žádné projevy vyhoření;

2) u 61 % byly přítomny mírné projevy vyhoření;

3) u 18 % byly přítomny střední až závažné projevy vyhoření.

Celkově můžeme výsledky považovat za spíše pozitivní, protože 82 % vyučujících je schopno se i při vysoké stresové zátěži, která v učitelství přirozeně existuje (hlučnost, nedostatek přestávek, vysoká zodpovědnost, nízké finanční a morální ocenění atd.), bránit plnému rozvinutí syndromu vyhoření. Na druhou stranu však výsledky svědčí o tom, že stres je v učitelství významné téma a měly by být ze strany zodpovědných institucí a vedení škol vyvíjeny kroky k posilování učitelské schopnosti zvládnout stresové zátěže. V případě skupiny se závažnými projevy vyhoření je již vhodná individuální odborná pomoc; v případě druhé skupiny se jedná o vysoké riziko, že dojde k rozvinutí vyhoření, a proto by jim měla být věnována zvýšená pozornost ze strany vedení škol a poradenských služeb.

Graf 3. Podíl učitelek a učitelů podle míry vyhoření (normy Shirom-Melamedovy škály vyhoření)

Výsledky v Shirom-Melamedově škále vyhoření velmi úzce souvisejí s přímo položenými otázkami na stres i vyhoření. Vyučující, kteří zažívali časté pocity spadající do definice vyhoření, se zároveň cítí v dlouhodobém pracovním stresu a domnívají se, že jsou ohroženi syndromem vyhoření. Stejně jako u přímých otázek se potvrdilo, že existuje slabá souvislost s délkou praxe a s profesní spokojeností. Vyučující s delší praxí vykazují mírně silnější projevy vyhoření. Současně, vyučující, kteří se cítí ve svém povolání více spokojení, mají menší projevy vyhoření.

Vyhoření se může projevovat v různých oblastech. V oblasti fyzických projevů se jedná nejčastěji o tělesné vyčerpání, pocit nedostatku energie, bolesti; oblasti kognitivních projevů o nezájem o nové podněty, obtíže v koncentraci pozornosti, zpomalené myšlení, výpadky paměti; a v oblasti emocionálních projevů o nezájem o druhé osoby, necitlivost k potřebám druhých, podrážděné a nevstřícné chování. Nejsilnější projevy učitelky a učitelé zažívali ve fyzické dimenzi. Slabší projevy byly zjištěny v kognitivní dimenzi a nejslabší byly projevy v emoční oblasti.

Závěr

Výzkum vyhoření mezi učitelkami a učiteli mateřských škol získal velkou odezvu ve školách. Děkujeme všem, kteří dotazník vyplnili. Výzkum ukázal, že pouze 21 % učitelek a učitelů, spíše mladších a profesně spokojených, netrpí žádnými projevy vyhoření. Nejsilnější projevy vyhoření byly zaznamenány ve fyzické oblasti, naopak nejslabší v emocionální oblasti. To lze považovat za poměrně pozitivní zprávu, protože emocionální vyčerpání má nejhorší dopady na pedagogické vztahy k dětem, jejich rodičům i kolegyním. Protože je syndrom vyhoření velmi nebezpečný stav, jak pro vyhořelé vyučující, tak pro děti, o které pečují, je potřeba podporovat učitelky a učitele v tom, aby dokázali odolávat stresu a tedy i vzniku tohoto syndromu. EDUkační LABoratoř ve spolupráci s Katedrou psychologie PedF UK nabídne učitelům a učitelkám v mateřských školách podporu v podobě specializovaných seminářů v rámci DVPP, které se budou prevenci syndromu vyhoření i řešení jeho projevů podrobně věnovat.

Mgr. Miluše Vondráková, EDUkační LABoratoř
doc. PhDr. Irena Smetáčková, Ph.D., Katedra psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy