Nestíháme svoje digitální děti (Rodina DNES)
Když synové Dity Řezníčkové před časem začali pronikat do tajů sociálních sítí, ona sama neovládala ani Facebook a dodnes se toho moc nezměnilo – ani po třech letech nemá vlastní profil. Oba její školáci postupně poznávají další sféry internetu, na němž se baví sledováním videí, hraním her a on-line komunikací s kamarády. Mluví jazykem, kterému jejich matka nerozumí, a ona neví, jak se dětem přiblížit. „Moderní technologie jsem vždycky odmítala s tím, že tenhle svět nechápu a chápat nechci. Teď si to vyčítám a cítím, že mi ujel vlak,“ říká dvaačtyřicetiletá matka, která se svém odmítání „všeho nového“ došla tak daleko, že nepoužívá internet téměř vůbec a na počítači umí jen to málo, co potřebuje ke své práci účetní. Přečte si zprávy, odpoví na e-maily a tím její pohyb ve virtuálním světě končí. „Asi to není správné, ale obě naše děti už jsou v ovládání informačních technologií tak daleko, že je nikdy nedoženu,“ konstatuje.
(…)
Do virtuálního světa dnes děti poprvé nahlédnou už jako batolata, když ukořistí matčin nebo otcův smartphone. Mnohdy už ve dvou letech ovládají tablet a dokážou si samy pustit pohádku nebo oblíbenou písničku, zatímco prarodiče nevěřícně kroutí hlavou. A schopnosti se prohlubují. „Když jsem studovala já a pracovala na referátu, běžně jsem mířila do knihovny. Moji synové ani netuší, kde knihovnu máme, oni všechno najdou na internetu. Nevím, jestli je to dobře,“ uvažuje Dita Řezníčková.
Podobné úvahy však patří do kategorie, jestli je správné, že se děti do školy vozí autem a nechodí pěšky z vedlejší vesnice – pokrok zastavit nelze. Je jen nutné umět se mu přizpůsobit a využít ho ve vlastní prospěch. Něco takového propaguje vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř (EDULAB), která se snaží šířit informační technologie do škol a zmodernizovat výuku. Iniciátoři této aktivity jsou totiž přesvědčení, že když školáci používají moderní technologie, vyučování je více baví, což různé průzkumy potvrzují. Nejde přitom jen o to, že pro děti je moderní forma vyučování zajímavá. Pomáhá jim také obstát ve virtuálním světě a snižuje případná rizika. „Chceme žáky naučit kriticky myslet, zvýšit jejich digitální a mediální gramotnost či digitální inteligenci obecně, ale také naučit je spolupráci, disciplíně nebo respektu. Dnešní děti, tzv. digitální domorodci nebo generace Z, se do online světa narodily a jsou zvyklé v něm fungovat, je však potřeba, abychom je naučili rozlišovat, které informace na internetu jsou relevantní a které vymyšlené. Také proto chystáme projekty zaměřené na rozvíjení mediální gramotnosti a bezpečné fungování v online světě, včetně sociálních sítí,“ říká ředitel organizace EDUkační LABoratoř Michal Orság.
Pozor, spousta seminářů a workshopů počítá s účastí rodičů. Organizátoři uznávají, že dospělí to dnes nemají jednoduché, když chtějí s dětmi držet krok, a snaží se jim pomáhat. „Je to velmi důležité téma a věřím, že otázka používání technologií by měla být řešena v každé domácnosti – ne zakazováním, ale nalezením vhodné cesty, aby nám technologie pomáhaly a usnadňovaly život, nikoliv nás ovládaly. Aby toto téma mohli rodiče s dětmi řešit, je potřeba, aby se v dané oblasti vzdělávali, což je důvod, proč se chceme věnovat i široké veřejnosti,“ vysvětluje Michal Orság. Neznalý rodič by mohl mít tendence zlehčovat význam digitálních technologií, snižovat je na úroveň her, které dítěti nic nedávají. „Rodičům nabízíme možnost zúčastnit se akcí, které jsou primárně určeny učitelům, aby si tak mohli lépe představit, co využívání moderních postupů ve výuce znamená. Dospělí digitální technologie v životě běžně používají, jen si nedokážou představit, jak mohou být zakomponovány do výuky. Dozvědí se také o možnostech domácího vzdělávání a tím technologie přestanou vnímat pouze jako hračku,“ vysvětluje ředitel EDULAB.
Zdroj: Rodina DNES