Proč chodí děti do školy?
Aby přinesly známky, jako mzdu za svou školní práci? Jsou samé jedničky zárukou toho, že se žák naučil všechno? Že vše umí? Že už se více naučit nemohl? Je touha po jedničkách totožná s touhou po poznávání světa? Když dětem říkáme naučte se to – vědí, co to znamená? Vědí proč by se to či ono měli naučit?
„Zahraniční experti z OECD, kteří v roce 2011 navštívili Českou republiku, ve své analýze českého vzdělávacího systému konstatují, že hodnocení, které podporuje učení žáků, tedy formativní hodnocení, není v českých školách systematicky využíváno. Malý důraz je kladen na poskytování zpětné vazby žákům a na rozvíjení interakce mezi učitelem a žákem, která napomáhá učení,“ uvádí Veronika Laufková z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Odborníci ve zprávě dochází k závěrům, že formativní hodnocení prováděné učiteli na českých školách je nedostatečně rozvinuté v důsledku toho, že důraz je příliš kladen na známky a práci ve třídě, která je stále velmi tradiční, vedena z velké míry frontálně, bez většího zapojení žáků.
Od roku 2011 se řada věcí v českých školách změnila k lepšímu. Rozvíjejí a rozšiřují se snahy pedagogů o moderní pojetí výuky v souladu s potřebami současných žáků a s ním ruku v ruce pomalu přicházejí i jiné formy hodnocení, než je prosté hodnocení známkami. Učitelé stále více, i díky lepší dostupnosti výstupů z výzkumů v oblasti neurověd, přemýšlejí o učení žáků a začínají opravdu učit jinak. Jako logický důsledek proměny našeho školního prostředí přichází nyní i potřeba jinak hodnotit. Nikoliv jako požadavek či příkaz shora, ale z vlastního přesvědčení učitelů, což je pro jeho úspěšné zavedení ten nejlepší možný scénář.
Učitelé i žáci se v novém pojetí výuky, využívající prvky formativního hodnocení a založeném na spoluzodpovědnosti žáků za vlastní vzdělávání, učí v první řadě vzájemné důvěře. Žáci se učí věřit, že se díky spolupráci s pedagogem i se spolužáky mohou zlepšovat a pedagogové se učí oceňovat průběžné úsilí, což je mnohdy více motivující než konečné ocenění úspěchu, tedy hodnocení známkami.
Úkolem učitelů je nejen osvojit si příslušné techniky a nástroje formativního hodnocení, ale také vysvětlit žákům a jejich rodičům, že přínos těchto postupů je přímo závislý na vzájemné spolupráci všech zainteresovaných, tedy žáka, učitele a rodičů. Ideální je společně vytčený cíl a tím by mělo být zlepšení učení žáka.
„Zpětná vazba ve škole hraje obrovskou roli, buduje vztah mezi učitelem a žákem či žáky navzájem. Bohužel jsme se však dostali do situace, kdy si myslíme, že zpětná vazba a známkování je totéž. Mohu vás ujistit, že tomu tak zcela určitě není,“ říká Michal Orság, ředitel vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř.
Zatímco známka nám pouze sdělí informaci o tom, zda žák ví nebo umí, zpětná vazba konkretizuje, kde se žák nachází na cestě cíli (například kde se po cestě ztratil) a co vše by mohl udělat proto, aby se do cíle dostal. Jedná se tak o konkrétní informaci, která mu pomůže dojít k pro něj dosažitelnému cíli.
O projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách
Cílem projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách je podpora základních škol v zavádění hodnocení, které povede k rozvoji každého žáka. Na devíti školách ve čtyřech krajích ČR (Karlovarském, Ústeckém, Středočeském a Plzeňském) budou vybudována a metodicky podporována Centra kolegiální podpory. Formou síťování škol bude docházet k předávání zkušeností a inspirativních příkladů se zaváděním formativního hodnocení do výuky mezi pedagogy v regionech. V současné době probíhá školení učitelů (lídrů) z jednotlivých škol.
Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.
Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.
Více o projektu na www.formativne.cz.