Rosenshinovy principy výuky

V roce 2012 publikoval Barak Rosenshine vědecký článek, který vyvolal zemětřesení v pedagogické obci. Pedagogický psycholog (a bývalý učitel dějepisu) se zabýval klíčovou otázkou vzdělávání: jak vyučovat kurikulum tak, aby ho žáci co nejlépe pochopili, osvojili si ho a zapamatovali? Na základě kombinace výzkumů v oblasti kognitivní psychologie, praxe ve třídě a kognitivní podpory, která pomáhá žákům osvojit si složité úkoly, sestavil soubor principů, které jsou nesmírně užitečné pro každého, jehož úkolem je předávat ostatním informace a dovednosti. Jeho principy jsou někdy označovány jako „desatero přikázání výuky“.

1. Začněte hodinu opakováním předchozí výuky

Rosenshine navrhuje, aby každá hodina začínala pěti až osmi minutami opakování učiva z minulé lekce. Tím ověříte porozumění a zapamatování a podpoříte návaznost mezi výukovými jednotkami. 

2. Nové učivo prezentujte po malých krocích

Žáci by neměli být zahlceni novým obsahem ve velkých nestravitelných celcích; učivo by mělo být podáváno v jednotlivých stravitelných soustech. Sníží to kognitivní zátěž pracovní paměti žáků a umožní snadněji zpracovávat nové informace. 

3. Pokládejte velké množství otázek (všem žákům)

Otázky nutí vzpomenout si na předchozí informace, což vytváří efekt vybavování z paměti. To znamená, že fakta uchovávaná v dlouhodobé paměti jsou opakovaně vyvolávána, což je ukládá hlouběji do paměti a upevňuje jejich uchování. Tomuto jevu se někdy říká testovací efekt a je to jedna z nejúčinnějších věcí, které může pedagog udělat, aby žákům usnadnil osvojení učiva. Otázky také uvádí na pravou míru mylné představy žáků a nutí je k přemýšlení.

4. Použijte modelové a vzorové příklady

Učitelé by měli propojovat nové učivo s tím, co žáci již znají, a vytvářet tak souvislosti, nikoli učit znalosti jako nezávislé, volně plovoucí ostrovy informací. Znalosti se uchovávají mnohem lépe, pokud jsou součástí rozsáhlejší sítě znalostí (nebo kurikula), zejména pokud jde o konceptuální znalosti, jako jsou subatomární fyzika nebo čísla. 

5. Procvičujte používání nového učiva

Cvičení dělá mistra. Žáci potřebují k dosažení mistrovství více praxe než experti ve stejném oboru. Žáci zpracovávají a procvičují nové učivo stále dokola, opravují chyby a méně pak zapomínají obsah. Čím více procvičování, tím lépe.

6. Často kontrolujte porozumění a opravujte chyby

Místo otevřených otázek typu „Rozumíte tomu?“ by učitelé měli často používat cílené otázky (targeted questions), aby skutečně prověřili porozumění – a aby je v případě zjíštění chyb mohli opravit. To napomáhá nápravě mylných představ.

7. Dosáhněte vysoké míry úspěšnosti

Než přejdete k novému obsahu, ujistěte se, že žáci probranému učivu velice dobře porozuměli. To jim umožní lépe pochopit nové učivo a zajistí, že žádní žáci nezůstanou pozadu kvůli tomu, že něčemu zásadně neporozuměli, protože odhalení a korekce takových zásadních chyb může trvat roky.

8. V případě obtížných úkolů poskytněte žákům lešení (scaffolds)

Pokud je učivo složité, použijte podporu ve formě lešení, například (barevné) rámečky (writing frames), abyste žákům přístup k novému obsahu usnadnili.

9. Samostatné procvičování

V určitém okamžiku je třeba sundat z kola balanční kolečka, žáci si musí věci vyzkoušet sami a mít možnost dělat chyby. Před tím, než se k tomu dostanou, by však měli být kompetentní. Samostatné procvičování umožňuje to, co Rosenshine popisuje jako přeučení (overlearning) – učení vedoucí až k automatizaci.

10. Měsíční a týdenní opakování

V návaznosti na první princip by si žáci měli v pravidelných střednědobých až dlouhodobých intervalech učivo zopakovat, aby si starší obsah lépe upevnili a zabránili sestupné tendenci křivky učení (potlačili zapomínání).

Citováno z knihy TŘÍDA: Průvodce chováním žáků