Slovní hodnocení na konci roku? Efektivnější je pro žáky zpětná vazba hned v hodině, soudí učitel

Škola končí, prázdniny začínají. Rozdává se vysvědčení a na něm dobré i špatné známky. Jsou jedničky a pětky tím nejlepším způsobem, jak hodnotit, co kdo umí a jak se kdo učí? Odpovídá učitel Pavel Bobek, který byl letos ve finále soutěže Global Teacher Prize 2022.

Pamatujete si na roky a na doby, kdy jste si sám šel pro vysvědčení?
Ano, pamatuji. A vybavuji si to jako takový slavnostní významný okamžik spojený s určitým napětím, taky trochu smíšenými pocity, protože samozřejmě občas se dostavila radost, jindy i nějaké zklamání. Já si myslím, že ten význam, ta závažnost nebo až jako posvátnost této situace má určitě něco do sebe, ale neměla by se tam konat příliš velká překvapení, protože pokud to tak je, tak to znamená, že nějakým způsobem byla zanedbána komunikace o tom výkonu, o těch dovednostech v průběhu školního roku.

Takže by děti měly vědět dopředu, co na tom vysvědčení uvidí.
Měli by mít nějakou dobrou představu. Takto to nazvu.

Vy učíte na základní škole Solidarita v Praze. V jakém psychickém rozpoložení žáci chodí pro vysvědčení ve třídě? Vy jste mluvil o tom, že to je určitá tedy celebrace, ale je to také nervozita, tam hraje určitou roli. Bývají třeba z toho až jako vyděšení, vystrašení, byť třeba vědí, co na tom vysvědčení bude, jak jsme o tom mluvili?
Já učím hlavně na prvním stupni, kde děti už tuší, že se nebudou dít žádné extrémní karamboly.

Jednička, dvojka.
Jednička, dvojka, řekněme. Všechny děti v mé třídě dobře a poctivě pracují, a to v hodinách i doma. A o těch jejich výkonech a snaze často mluvím a tak prostě vědí, co očekávat a taky jsem v kontaktu s rodiči. Na tom druhém stupni, kde mimochodem učím němčinu, to už může být trošku jiné, protože vlastně ta známková škála bývá o něco širší, taky se u těch tříd vystřídá za ten den spoustu učitelů, takže vlastně nikdo nemá nějaký úplný obrázek o tom, jak na tom dané dítě celkově s tou školou je, a snadno se tak něco opomene. A když se takto během toho pololetí nahromadí určité problémy a ty se neřeší, tak to vysvědčení pak může být nějakou stresující zkušeností. A já myslím, že my musíme prostě přijmout za svou myšlenku, že děti, teenageři prostě nemohou být ještě úplně stoprocentně zodpovědní za svoje učení. My jim musíme pomoct a oni potřebují prostě tu naši oporu, aby se této situaci dokázalo předejít.

A rozdáváte tedy hlavně jedničky a dvojky na prvním stupni nebo se pouštíte i do slovních hodnocení?
Pouštím se i do slovních hodnocení v konkrétních situacích. Třeba u žáků z Ukrajiny, co přišli. Pouštíme se jako škola do slovních hodnocení v neakademických předmětech.

U žáků z Ukrajiny, tam to i doporučuje ministerstvo školství, pokud se nemýlím.
Přesně tak.

Více v podcastu Vinohradská 12 na webu iROZHLAS