Výzkum potvrdil, že 61 procent předškolních pedagogů je ohroženo syndromem vyhoření

Celkem 867 učitelek a učitelů mateřských škol se zapojilo do rozsáhlého výzkumu, jehož cílem bylo zjistit, jaké je riziko vzniku syndromu vyhoření u předškolních pedagogů. Stres a další zátěž, která v delším horizontu přispívá k pocitu vyhoření se nevyhýbá ani mateřským školám a vyučující by proto měli mít o tomto riziku povědomí a především by měli být vybaveni dovednostmi, které jim umožní náročné situace zvládat.

 Syndromem vyhoření neboli citovým a mentálním vyčerpáním způsobeným dlouhodobým stresem z práce je podle výzkumu, který realizovala Katedra psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř ohroženo 61 procent předškolních pedagogů. U těchto učitelů a učitelek je vysoké riziko, že dojde k plnému rozvinutí syndromu vyhoření, a proto by jim měla být věnována zvýšená pozornost ze strany vedení škol a poradenských služeb. Téměř pětina pedagogů vykazuje střední až závažné projevy vyhoření, což znamená, že je u nich syndrom vyhoření již rozvinut a byla by vhodná individuální odborná pomoc. Pouze u 21 procent pedagogů nebyly zaznamenány žádné projevy syndromu vyhoření.

„Pocit vyhoření je stále poměrně tabuizován, učitelky a učitelé jej cítí jako své selhání a nechtějí o něm mluvit, což je jen dalším krokem k plnému rozvoji tohoto syndromu,“ komentuje výsledky výzkumu Miluše Vondráková, vedoucí metodičkou pro primární a preprimární edukaci vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř.

Z výsledků výzkumu je patrné, že je nutné se v maximální míře zaměřit na prevenci, která spočívá především ve zvládání takzvaných copingových strategiích. Jde o strategie zvládání zátěže, které se dělí na pozitivní a negativní. Výzkum prokázal, že čím více učitelky a učitelé používají pozitivní coping, tím méně trpí pocitem vyhoření, a naopak, čím více využívají negativní coping, tím častěji se u nich projevy vyhoření objeví. „Důležité je proto podpořit vyučující v rozšiřování pozitivních a odmítání negativních strategií, a to nejlépe prostřednictvím kurzů nácvikového charakteru,“ uvádí doc. Irena Smetáčková, vedoucí Katedry pychologie PedF UK. Zároveň dodává, že pedagogové, kteří se zapojili do výzkumu popisovali nejsilnější projevy syndromu vyhoření ve fyzické oblasti, naopak nejslabší v emocionální oblasti, což lze považovat za poměrně pozitivní zprávu, protože emocionální vyčerpání má nejhorší dopady na pedagogické vztahy k dětem, jejich rodičům i kolegům.

Výzkum také odhalil další souvislosti, například, že syndromem vyhoření je více ohrožena skupina respondentů, která pečuje o vlastní děti a bydlí s nimi ve společné domácnosti. Ukázalo se třeba i to, že vyučující zatěžuje práce s dvouletými dětmi více, než práce s dětmi s výraznějším mentálním opožděním či s dětmi s odlišným mateřským jazykem,“ říká Michal Orság, ředitel vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř.

V rámci výzkumu odpovídali učitelky a učitelé na série otázek, které se mimo jiné týkaly náročných pracovních podmínek, například co dělají v obtížných situacích nebo zda se cítí dlouhodobě v pracovním stresu. „Základem úspěchu je znalost tohoto rizika a osvojení si pozitivních strategií zvládání stresu, protože je hlavním důvodem rozvoje tohoto syndromu a ve školním prostředí se mu nelze vyhnout,“ dodala doc. Smetáčková.

Výsledky svědčí o tom, že stres je v učitelství významné téma a měly by být ze strany zodpovědných institucí a vedení škol vyvíjeny kroky k posilování učitelské schopnosti zvládat stresové zátěže. Na základě tohoto výzkumu připravila EDUkační LABoratoř ve spolupráci s KPS PedF UK nový akreditovaný vzdělávací program v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP), který je zaměřen na osobnostně sociální rozvoj a problematiku syndromu vyhoření u předškolních pedagogů.

Výzkumná zpráva dostupná na www.edukacnilaborator.cz/vyhoreni.