Zapojte do své výuky nové efektivní nástroje
V roce 2016 jsme spolu s projektem Čtení pomáhá vydali publikaci Zavádění formativního hodnocení: Praktické techniky pro základní a střední školy, kde jsme v úvodu slíbili, že v průběhu následujících let obohatíme české vzdělávací prostředí o další zajímavé tituly. A také proto v letošním roce přinášíme Efektivní výukové nástroje pro učitele.
V čem je tato kniha inovativní? Především využívá poznatky z různých oborů (neurolingvistiky, biologie, psychologie nebo sociologie) tak, že je učitelé mohou uplatnit při reálných aktivitách v hodinách. Velká výhoda této publikace tkví také v tom, že je podpořena důkladným zmapováním a analýzou sekundární literatury, která se zabývá vztahem mezi procesy v mozku a učením. Knihu by si měli přečíst ti učitelé, kteří se nebojí výzev, nemají strach si přiznat, že jejich výuka může být lepší a jejich cílem je připravit své žáky a studenty tak, aby byli v budoucnu úspěšní.
Publikace představuje množství aktivit, které jsou detailně popsány (včetně praktických poznámek jako je rozmístění lavic či předpokládaná časová náročnost) a doplněny konkrétním příkladem, jak mohou být využity v praxi. Zároveň zohledňuje žáky jako jednotlivce s různými učebními styly. Nabízí metody, jak přimět žáky a studenty k převzetí zodpovědnosti za vlastní proces učení, jak podpořit spolupráci a kreativitu, jak ve třídě zajistit tu správnou atmosféru, jak komunikovat s problémovými žáky nebo jak pracovat s třídním kolektivem. Soustředí se nejen na krátkodobé cíle (jedna výuková jednotka), ale i na ty dlouhodobé. Nejedná se tedy pouze o „zásobník her“. Jedná se o přehlednou nabídku nových metod efektivní výuky, která zároveň podporuje pozitivní atmosféru a tím mění celoškolní život.
Implementace do výuky by měla probíhat postupně. Nelze si představovat, že nové metody najednou zapojíte do výukového procesu a vše se okamžitě změní. Musíte počítat s velkou časovou investicí na začátku, která se vám ale mnohonásobně vrátí ve chvíli, kdy do sebe jednotlivé metody zapadnou a stanou se pro vás i vaše žáky a studenty běžně využívanými nástroji.
Paul Ginnis zdůrazňuje, že ne všichni studenti jsou stejní. Každému jde něco hůře a něco lépe a v každém předmětu jsou části, které jsou pro jednotlivé žáky „lehčí“ a „těžší“. Ginnis také upozorňuje, že stejně jako u jiných inovativních metod mohou někteří učitelé namítat, že nemají dostatek času, možností, zdrojů, že neexistuje ochota kolegů, vedení či žáků a studentů tyto smělé nápady realizovat. Doporučuji proto inspirovat se v kapitole, která se věnuje způsobu, jak pro tyto myšlenky nadchnout i své kolegy či vedení.
Žákům a studentům pak navrhované inovace pomůžou především v následujících aspektech: stanou se přemýšlejícími bytostmi, které budou vědět, proč se něco učí a jak se to učí. Po úspěšném aplikování některých metod bude ve třídě panovat jakási studijní autonomie. Žáci se naučí, jaký je jejich učební styl, jaký způsob učení jim vyhovuje a pak se již podle toho budou sami řídit a sami své učení regulovat. Učiteli se tedy bude vracet investovaný čas, protože žáci a studenti již budou vědět, jak musí novou látku uchopit, aby vše pochopili. Učení jim půjde rychleji a bude je dokonce bavit.
A jedna poznámka na závěr. Možná budete mít tendenci přeskočit první kapitolu Nástroje k vytváření návrhů a dostat se hned k praktickým aktivitám. Radím vám, nepřeskakujte. Na začátku knihy je totiž představen důležitý odborný základ pro celou publikaci: jak pracuje mozek, jak se lidé učí nebo jak probíhá proces zapamatování si. Věřte mi, první kapitola je opravdu důležitá a se základem, který zde získáte, budete pracovat po celou dobu. A to nejen při čtení této knihy.
Michal Orság
ředitel EDULAB
Více na www.vyukovenastroje.cz