Máme očekávat, že umělá inteligence — během příštích řekněme 10 let — nahradí učitele ve školách? Nebo bude učitel i nadále v centru vedení školní výuky?
Očekávám, že v nadcházející dekádě bude umělá inteligence (AI) učitele podporovat, nikoli je nahrazovat. Technologie dokážou automatizovat rutinní úkoly, poskytovat personalizovanou zpětnou vazbu a vytvářet učitelům čas a prostor, aby se mohli soustředit na vyučování a vztahy. Dění ve třídě však závisí na lidském úsudku, motivaci a sociálním propojení — a v těchto oblastech mají učitelé nezastupitelnou roli. AI se stane užitečným asistentem, nikoli náhradou profesionální odbornosti, která pohání efektivní proces učení se.

Vzhledem k vaší zkušenosti sportovního psychologa — jaký je rozdíl mezi koučem, psychologem a učitelem? A neměl by ideální učitel být 3 v 1?
Kouč se zaměřuje na rozvoj dovedností a výkon. Psycholog pracuje s nastavením mysli, chováním a mentálními procesy, které formují učení. Učitel propojuje znalost předmětu s pedagogikou a didaktikou, aby žákům pomohl porozumět klíčovým myšlenkám a aplikovat je. Ačkoliv je představa profesionála tři v jednom lákavá, každá z těchto rolí má svou vlastní hloubku. Učitelé mohou využívat nástroje z koučinku a psychologie, jejich hlavní přínos však spočívá v přizpůsobování těchto konceptů potřebám třídy.

Učitelé se často ptají Kde začít? Tedy — kde po přečtení knihy Výuka & učení v obrazech začít?
Dobrým výchozím bodem je vybrat si jeden princip, který s vámi rezonuje, a důsledně ho uplatňovat. Snažit se použít všechno najednou vede k přetížení. Začněte drobnou rutinou, která podporuje procvičování vybavování z paměti, rozložení v čase nebo poskytování zpětné vazby. Zkoušejte ji po několik týdnů, vylaďte ji a poté přidejte další prvek. Udržitelná změna vychází z malých návyků. Cílem není osvojit si každý poznatek, ale zavést několik z nich tak, aby byly v souladu s vaším kontextem.

V knize jste shrnuli stovky studií. Který výzkumný poznatek vás překvapil nejvíce?
Překvapil mě poznatek, jak často žáci podceňují význam námahy při učení. Mnozí předpokládají, že učení probíhá snadno a hladce, přičemž důkazy ukazují, že paměť posilují žádoucí obtíže. Rozdíl mezi tím, jak se učení jeví, a tím, jak ve skutečnosti funguje, výrazně ovlivňuje výuku. Připomnělo mi to, jak důležité je pomoci žákům zvládnout krátkodobou náročnost, aby dosáhli dlouhodobého porozumění.

Proměnilo se v posledních 10—15 letech pojetí toho, co znamená efektivní výuka? Co k tomu přispělo?
V uplynulé dekádě jsme získali jasnější přehled o tom, jak paměť, motivace a metakognice formují učení se. Lepší výzkumné metody a rozsáhlejší studie posílily naši důvěru v účinnost určitých strategií. Dnes lépe rozumíme rozložení v čase, zpětné vazbě a modelování. Díky rostoucí roli kognitivních věd při přípravě učitelů se daří převádět výzkumné poznatky do praxe ve třídě. Oblast školství & vzdělávání se zatím ještě neproměnila zcela, ale stala se koherentnější.

Kognitivní vědy nabízejí důkazy podložené poznatky o výuce & učení (se) — setkáváte se s názorem, že pouze potvrzují to, co dobrý učitel již v praxi dělá?
Je v tom jistý kus pravdy, protože efektivní učitelé si často vytvářejí intuice, které odpovídají tomu, co říkají důkazy. Avšak výzkum může tyto intuice zpřesnit a odhalit slepá místa. Důkazy nenahrazují profesní vhled, ale pomáhají učitelům činit informovanější rozhodnutí a nespoléhat se pouze na zažitý postup.

Lze tedy efektivně vyučovat i bez vědomého porozumění principům, které kniha popisuje? 
Ano, mnozí učitelé to dokážou. Zkušenost, reflexe a pozorování mohou vést k efektivní praxi i bez formální terminologie.

A může explicitní znalost těchto principů učitelům v něčem pomoci?
Explicitní znalost pomáhá učitelům porozumět tomu, proč určité strategie fungují a jak je přizpůsobovat. Zároveň chrání před přebíráním lákavých, avšak neúčinných konceptů. Znalost principů poskytuje společný jazyk pro diskusi o výuce, což podporuje profesní růst.

Má být učitelská profese spíše založená na důkazech (evidence-based) či informována důkazy (evidence-informed)? A v čem se oba přístupy liší?
Založeno na důkazech označuje uplatňování postupů, které mají silnou empirickou oporu. Informováno důkazy znamená brát výzkum jako vodítko, ale současně zohledňovat kontext, profesní úsudek a potřeby žáků. Já preferuji přístup informovaný důkazy, protože prostředí třídy je komplexní a rigidní lpění na studiích může být svazující. Výzkum by měl rozhodování ovlivňovat, nikoli ho diktovat. Učitelé propojují důkazy se zkušenostmi, aby vytvářeli řešení odpovídající jejich prostředí.

V knize se převážně věnujete kognitivním aspektům učení. Jakou roli hraje emoční stránka — a je dostatečně reflektována v současném výzkumu?
Řekl bych, že emoční dimenze je naprosto zásadní a úzce propojená s kognicí. Emoce ovlivňují pozornost, pracovní paměť, rozhodování i dlouhodobé uchování informací v paměti. Pokud žák přichází do třídy ve stresu nebo s pocitem úzkosti, jeho kognitivní kapacita je snížená ještě dříve, než výuka vůbec začne. Uvítal bych více výzkumu této oblasti v rámci kognitivních věd. V posledních letech sice získala více pozornosti, ale stále je zde mnoho prostoru pro další zkoumání. Existují například studie, které ukazují, že procvičování vybavování z paměti může snižovat úzkost z testování — rád bych však viděl více podobných výzkumů.

Zohledňuje příprava budoucích učitelů výzkum kognitivních věd v dostatečné míře?
Je to lepší než dříve, ale stále ne úplně důsledné. Mnohé programy připravující učitele zahrnují prvky jako procvičování vybavování z paměti, teorie kognitivní zátěže, metakognice či efektivní zpětná vazba — to je výrazný pokrok. Kvalita různých institucí se však velmi liší a převod výzkumu do praxe má slabá místa. Učitelům se tak někdy dostane jen zjednodušeného obrazu kognitivních věd bez potřebných detailů. Jednotlivé země jsou v této oblasti v různě pokročilých fázích, takže se mezi nimi objevují významné rozdíly.

Jak to, že některé neuromýty přežívají tak dlouho, i když už byly mnohokrát vyvráceny?
Neuromýty přetrvávají proto, že jsou jednoduché, zapamatovatelné a nabízejí pohodlné vysvětlení. Také se rychle šíří skrze vzdělávací kurzy i populární média. Jakmile se nějaká představa stane součástí školní kultury, bývá obtížné ji zpochybnit. Dalším faktorem je, že učitelé často nemají prostor ověřovat původní výzkumné studie. Boj s neuromýty vyžaduje jasnou komunikaci, kvalitnější přípravu učitelů a ochotu revidovat dlouhodobě zakořeněná přesvědčení.

Vytesali jste knihu, která svým pojetím zpřístupňuje složité koncepty srozumitelnou formou. Kterou infografiku by měli mít učitelé každý den před očima?
Kdybych měl vybrat jednu, pak tu, která ilustruje propojení mezi kognitivními vědami a Rosenshinovými principy. Mám ji rád ze dvou důvodů. Zaprvé — ukazuje, že intuitivně srozumitelná praktická doporučení mají oporu ve výzkumu. Zadruhé — ukazuje, že realita je nepřehledná, komplexní a plná nuancí. Na složité problémy neexistují jednoduchá řešení. Lepší porozumění teoretickým východiskům nám však umožňuje lépe aplikovat praktická doporučení.

Michal Orság & EDLB