Jak neztrácet čas při výuce? Peps Mccrea upozorňuje na pět oblastí, které učitelé podceňují nejčastěji
LONDÝN. Zatímco v jednom sále probíhá přednáška zaměřená na teorii kognitivní zátěže, v jiné místnosti učitelé diskutují o zákazu používání mobilních telefonů v britských školách, jinde zase o efektivním zadávání domácích úkolů. To vše se děje paralelně po celý den. Každých 30 minut jiné téma, ve 30 různých třídách. Za účasti stovek učitelů z celé Anglie. Tak zhruba vypadala letošní researchED National Conference 2024, kam jsme se přijeli také inspirovat a setkat se s autory knih, které překládáme pro české publikum.
Největší sál na konferenci jako první zaplnil Peps Mccrea. Všechny židle byly během jeho příspěvku obsazené. Vloni už tomuto lektorovi a autorovi několika knih menší místnost nestačila, protože způsob, jak prezentuje své poznatky z praxe a závěry výzkumů, má tu moc zaplnit haly. Stejně jako v Česku, i v Británii učitelé chtějí slyšet, jak pracovat s chováním žáků a vyučovat lépe.
„Rozptýlení ve výuce zabírá spoustu času. Mnohem více, než se obvykle domníváme.“
Peps Mccrea je oceňovaný pedagog a autor úspěšné série knih High Impact Teaching. Svůj letošní příspěvek zaměřil na pět oblastí, které podle výzkumů mají výraznější účinek na učení žáků, než si většina učitelů myslí.
Rozptýlení
Prvním z pěti vybraných bodů jsou drobná rozptýlení (distraction) v průběhu vyučování. Peps podle principu „evidence based“ (výuky opírající se o závěry podepřené důkazy, na které je postavena i celá konference researchED) citoval jeden z výzkumů (Kraft & Monti-Nussbaum 2021). Ten dokládá, že narušení výuky se odehraje za rok průměrně ve dvou tisících případech. Což učitele připraví celkem o 10 až 20 dní, které mohl věnovat výuce.
Příklady: někdo v hodině přijde do třídy „jen něco vyřídit“, někomu upadne tužka a kutálí se mezi lavicemi, na okně přistane moucha a děti ji začnou intenzivně sledovat, žáci se omlouvají v hodině, že zapomněli úkol nebo pomůcky. Sami jistě najdete vlastní příklad toho, co rozptyluje pozornost během výuky.
„Rozptýlení ve výuce zabírá spoustu času. Mnohem více, než se obvykle domníváme,“ sdělil Peps. K tomuto bodu vytvořil jednoduchou a velmi výstižnou grafiku:
„Zkrátka, rozptýlení zanechávají stopy,“ říká Peps. A abychom je omezili, musíme se jimi systematicky zabývat:
Jak? Radí hledat řešení, jak snížit počet pozdních příchodů žáků, zabránit vyrušování od kolegů, pracovat s managementem chování žáků ve třídě, zakázat chytré telefony a odstranit rušivé prvky ze třídy.
Ale pozor, tato opatření nefungují izolovaně. Naprostý zákaz mobilů ve třídě například podle něj nemá smysl zavádět, pokud nebude učitel pracovat na kultuře třídy a chování žáků. Jinými slovy – časté narušování pozornosti tím, že žáci koukají pod lavicí do mobilů během výuky, může být výsledkem slabě nastavených norem chování ve třídě. Samotný zákaz mobilů nutně ale nemusí vést k tomu, že se chování žáků zlepší, jen se změní okolnosti. Například si budou víc povídat mezi sebou.
Snížit vliv rozptýlení lze i drobnými změnami. Třeba tak, že hodiny se vteřinovou ručičkou, které jsou na čelní stěně třídy, přesunete dozadu, aby je neměli žáci na očích při každém pohledu směrem k tabuli.
Míra učení
„To, čemu věnujeme pozornost, se v důsledku i učíme.“ Dalším podceňovaným faktorem, který může razantně zlepšit učení žáků, jsou jejich míra účasti ve výuce a míra myšlení. Peps v tomto odkazuje na fakt, o kterém píše Doug Lemov v knize Uč jako šampion 3.0 – že i pořadím slov během pokládání otázky můžete razantně zvýšit zapojení žáků do výuky, a tak zvýšit míru učení. Opět příklad:
– Nad odpovědí možná bude přemýšlet jen Jana.
Otázku můžete ale položit jinak: Které slovo v této větě je podstatné jméno? (PAUZA 5 VTEŘIN). Jano?
– Nad odpovědí se zamyslela většina třídy, zvýšili jste jak míru účasti žáků, tak jejich míru myšlení.
Rutiny
Dalším významným faktorem, který hraje roli v tom, jak se daří žákům učení, je role rutin.
Opět příklad za všechny: Pokud víte, že každý den musíte končit poslední vyučovací hodinu o 10 minut dříve, aby se žáci zvládli sbalit a přesunout na oběd, pak něco nefunguje. 10 minut je dlouhá doba, spočítejte si, kolik vám to ubere času za celý rok.
„Pokud jsou ve škole zavedeny rutinní postupy, umožňují žákům méně přemýšlet o PROCESU učení, takže mohou věnovat více své vzácné (a omezené) pozornosti OBSAHU učení,“ říká k tomu Peps.
V tomto smyslu odkazujeme spolu s ním na knihu Toma Bennetta TŘÍDA: Průvodce chováním žáků, která nedávno vyšla v českém překladu. Autor a zároveň hlavní pořadatel konference researchED Tom Bennett se v ní právě této problematice podrobně věnuje a uvádí i konkrétní scénáře, jak rutiny ve třídě budovat.
Normy
Chování a postoje lidí v okolí nás ovlivňují také mnohem víc, než si možná připouštíme. Mohou stát a často stojí nad formálními pravidly (školní řád) a pokud nechcete, aby negativní normy převládly nad tím, co je cílem školy, je třeba do těchto norem zasáhnout.
Jak? Pozitivně posilovat a vyzdvihovat takové chování a postoje, které chceme vidět i u ostatních žáků, radí Peps. A jak říká Slávek Hora:
Snažte se žáky nachytat při úspěchu.
Sladění
„Pokud má více učitelů různé normy, jsou všechny oslabeny. Když má více učitelů stejné normy, všechny se zesilují.“ Poslední bod, který Peps ve svém příspěvku zvýraznil, se týkal spolupráce mezi učiteli. I toto je podceňovaná část naší práce, která přitom hraje významnou roli. „Každý se musí rozhodnout, čeho si cení více – zda autonomie učitele, nebo učení žáků,“ uzavřel Peps.
Peps vše zásadní shrnul ve vlákně na sociální síti X, odkud s jeho dovolením čerpáme i použitou grafiku.
Drobná poznámka na závěr: do konce roku 2024 vyjde v češtině kniha s názvem Když výuka motivuje, kterou Peps Mccrea napsal jako jednu ze zmiňované série čtyř knih.
Konference researchED se uskutečnila v Londýně 7. 9. 2024. Na fotce se o selfie pokouší zleva:
Orság, Bartoněk, Orság.